POUŽITÍ

  Koště slouží k uklízení na všech rovinách. K běžnému zametání se nejlépe hodí ploché koště. I dnes se tradiční koště z březových větviček uplatní v konkurenci průmyslově vyráběných rýžových nebo plastových košťat. Dobře se s ním zametá venku  hrubší i jemné smetí. Má jedinečnou schopnost vymést vlhké listí z trávníku nebo sníh z cesty.

  Pro rituální a magické použití se lépe hodí koště kruhové s dřevěnou násadou. Používá se při rituálech narození, zasvěcení, svatbě i úmrtí k tomu, aby vymetlo zlé síly, drželo démony v patřičné vzdálenosti a otvíralo prostor k novým vývojovým stupňům. Můžeme s ním vyčistit slavnostní místo před rituálem.

  Ve starém Římě zametaly kněžky Hekaté po narození určitým způsobem práh domu, aby temné síly držely v bezpečné vzdálenosti a nemohly uškodit matce a dítěti během prvních šesti týdnů.

  Zametání při rituálech neaktivuje jemné energie.  Naopak mohutně rozdmychává energie nevratným způsobem, aby došlo k jejich novému uspořádání.  To, co se symbolicky provádí při obřadu, se ukazuje také v životě. Koště symbolizuje tvůrčí sílu, energii v životě a nástroj osobní moci na všech rovinách.

  Takové zacházení s koštětem je potom šamanská činnost a rituální koště by mělo být používáno pouze k tomuto účelu. Nejde o fyzické čištění, koště se nedotýká země nebo podlahy. Důležitá přitom je vizualizace, tzn. představujeme si, co chceme odstranit. Čarodějky mohou pronést i nějaké  zaklínadlo.

  Konkrétně se vyčištění například domu provádí tak, že s úmyslem vymést negativní energii, která není vaše, projdete s koštětem všechny místnosti. Kroužíte s ním proti směru hodinových ručiček. Metete ven skrz hlavní vchodové dveře. Přitom řeknete, že negativní energie tu nemá místo. Podlahy, stěn a stropu se při kroužení koštětem nedotýkáte.

  Dnes magicko-rituální použití koštěte upadlo trochu v zapomnění. Lidový folklór nám nabízí řadu rituálů:

  Večer před svatbou pár ozdobí koště kolem násady 3 barevnými stuhami. To symbolizuje propojení jejich životů. Od této chvíle již nejsou jednotlivci, ale jeden je součástí druhého. Koště potom stojí při obřadu u oltáře nebo leží pod ním v momentu, kdy je pronášen manželský slib a pár je prohlášen za manžele. Potom je koště položeno před ně a manželé si na něj stoupnou nebo podle staré tradice ho přeskočí. Skočí do svého nového života a svatební obřad končí. Rituál se označuje jako „oženit se přes koště“. Manželé si koště vezmou domů a dají pod postel, na které se milují. Tím je manželství zpečetěno.

  Když zvítězilo křesťanství a církev cíleně oslabovala sílu ženskosti, koště se stalo poznávacím znamením čarodějnic. Svatební rituály spojení „skrz koště“ byly prohlášeny za neplatné. O ženě, která přivedla na svět nemanželské dítě se říkalo, že „skočila přes koště“.  

  Násada koštěte byla symbolem sexuálního spojení mužské a ženské energie v její nejvyšší formě, v ženě. Koště s násadou je ženský a mužský symbol, který lze interpretovat  jako čistě sexuální – tyč, která pronikla do keře.

  Ve slovníku slangu a žargonu od A. Barsre a CH. Godfrey Leland z let 1897-1899 je jako slangový výraz pro umělý penis  uvedena „rukojeť koštěte“. Ženské genitálie byly známy vulgárně jako „koště“. „Mít kartáč“ označovalo pohlavní styk.  To osvětluje význam koštěte v čarodějnických rituálech. V anglickém dialektu termín „besom – koště“ označoval i nestydatou a nemorální ženu.

  Nikdy nepřekračuj koště ležící na podlaze nebo se neoženíš/nevdáš.

  Když dívka šlápne na koště, porodí před svatbou.

  Při nastěhování do nového domu bochník chleba a nové koště se zasílá pro štěstí.

  Zbavit se použitého koštěte přináší smůlu.

  Koštětem se nikdy nevymetá prach z vchodových dveří ven. Tím se zametá štěstí.

  Zametání na Nový rok přináší smůlu po celý rok. Lze ji odvrátit tím, že se hromádka smetí nechá na podlaze.

  Zametáním na Nový rok smetete peníze v novém roce vydělané.

  Pokud musíte zamést kuchyň po západu slunce, můžete smůlu odvrátit spálením smetí.

  Když ponesete koště pod paží, budete mít štěstí, když ho ponesete přes rameno, smůlu.

  Udeřit někoho koštětem znamená, že půjde do týdne do vězení.

  Když je někdo zasažen koštětem, měl by plivnout na koště a udělat deset kroků nazpátek, aby neměl smůlu a ani nebyl zatčen.

  Pokud koště spadne před vámi a šlápnete na něj, budete nemocni. Můžete to odvrátit krokem přes koště zpět.

  Budete mít smůlu, pokud spadlé koště hned neseberete.

  Pokud přejedete přes koště, zatknou vás nebo začne hádka v domě.

  Pokud smetí smetete z domu v pátek, dům bude hořet.

  Pokud někomu podáte koště oknem, můžete očekávat smůlu.

  Pokud před někým zametáte, zametáte ho do země.

  Pokud zametete pod někým, kdo sedí na židli nebo leží v posteli, přinášíte mu smůlu.

  Půjčit koště přináší smůlu.

  Nechat koště odpočívat postavené větvičkami nahoru v rohu, přináší štěstí.

  Zametat kuchyň před východem slunce přináší smůlu.

  Když zametete po setmění, nikdy nebude bohatí, ztratíte přítele, do domu přijdou potíže, smetete své přátele a pustíte do domu nepřátele.

  Zametat v noci je urážkou víl a duší zemřelých.

  Vaše štěstí bude smeteno, pokud zametete kuchyň po západu slunce.

  Dítě, které překročí přes koště, dostane výprask.

  Osoba, pod jejíž nohama zametete, bude vždy chudá.

LÉTÁNÍ NA KOŠTĚTI

  Létání na koštěti se ve středověké Evropě stalo běžným folklórem. Koště bylo tradičním společníkem čarodějnic, které je používaly pro své divoké noční lety na čarodějnický sabat. Počet skutečných přiznání čarodějnic je však velmi malý. Obvykle uvádějí, že šly na sabat pěšky nebo na koni. Nejstarší známé přiznání čarodějnice létající na koštěti je z roku 1435 od Guillaume Edelin poblíž Paříže.  V r. 1563 Martin Tulouff z Guernsey řekl, že viděl matku, jak se rozkročila a vyletěla na metle z komína se slovy „Leť ve jménu ďábla a Lucifera přes skály a trny“. Přesvědčení o létání z komína pramení pravděpodobně z prastarého zvyku, kdy umístění koštěte do komína označovalo nepřítomnost hospodyně.

  K populárnímu obrazu čarodějnic jedoucích vzduchem na koštěti přispíval starý zvyk tancovat s koštětem mezi nohama a skákat vysoko do vzduchu. Francouzský démonolog Jean Bodin popisuje sabat (magické shromáždění čarodějnic)  jako tanec s pokřiky a zpěvem, při kterém jedna účastnice drží koště ve zvednuté ruce. Jiný starý popis mluví o jakémsi skákavém tanci na koštěti, který přispíval k obrazu létajících čarodějnic.

  Létající čarodějnice jsou zobrazeny na nástěnné malbě z 12.století v Německu ve šleswické katedrále. Zobrazuje norskou bohyni Frigg letící na tyči.

  Když půjdeme ještě hlouběji do historie, najdeme  ve starém Římě zprávy z 1. století o čarodějnicích létajících v noci se svou družinou na koštěti. Z pozdější doby jsou ďáblem posedlé ženy, které v nočních hodinách jezdí s Dianou, bohyní pohanů,  na zvířatech. Severská mytologie mluví o armádě žen, Valkýr, vedených Odinem  (Wotanem), jak projíždí oblohou na koních a sbírá duše mrtvých.  V germánské historii jsou zase komín a koště spojeny s bohyněmi Holda (Holle) nebo Perchta (Berchta).

  V Mexiku je bohyně-čarodějnice Tlazoiteotl zobrazována jak jezdí na koštěti. Symbolizuje příchod noci, našich temných stránek a sílící tmy v zimě.

  Walt Disney vzdal hold legendární postavě ve svém filmu Fantasia. Mickey Mouse nakreslil jako čarodějova učně s okouzlujícím koštětem.

  V pohanské Evropě byla košťata používána při ceremoniích, které měly přinést bohatou úrodu. Pohané jako na koni jezdili po polích a přitom vyskakovali vysoko do vzduchu a tančili. Snažili se tak naklonit bohy, aby požehnali úrodě.

  Během středověkých dožínkových oslav vesničané postavili ostré nástroje jako kosy a vidle tak, aby čarodějnice, které přelétaly, spadly z koštěte a zabily se. Církev se zapojila vyzváněním zvonů. Důvodem bylo sklepat letící čarodějnice.

  Létání vzduchem je hluboce zakořeněné mytologické téma. Možná souvisí s volným pohybem ducha, duše oddělené od těla.